Divadlo Ježek a Čížek bychom mohli nazvat jakousi solidární organizací. Jedná se o to, že toto divadlo pracuje s lidmi, kteří mají bezdomoveckou zkušenost, ať právě prožívanou, či již překonanou. Skrze divadlo a různé divadelní aktivity tak nabízí lidem bez domova možnost se tvořivě zapojit do kulturního dění.
Divadlo působí v Praze od roku 2000, přičemž se od tohoto roku v souboru vystřídalo přes 300 herců a celkově se nastudovalo 15 inscenací. Divadlo také pořádá každoročně mezinárodní festival bezdomoveckých divadel Hic sunt leones. Mezi nejčastější důvody bezdomovectví patří absence rodinného zázemí, krach mezilidských vztahů, závislosti, nemoc, ztráta zaměstnání a další.
Svým klientům nabízí Divadlo Ježek a Čížek sociální, psychologické i právní poradenství, možnost telefonického vyřízení naléhavých záležitostí. Dále je také odkazuje na příslušné sociální služby a kvalifikované pracovníky ve spřízněných organizacích. Své klienty, kteří jsou herci, také navštěvují v nemocničních zařízeních a doprovázejí je v případě zájmu na úřad, k lékaři, k soudu a tak podobně. Divadlo Ježek a Čížek takto působí i na nejširší veřejnost, aby pozměnila svou stereotypní představu o bezdomovcích jako homogenní a obtížné skupině obyvatel.
Stará se také o pořádání různých seminářů jak pro odbornou, tak také pro laickou veřejnost a vystupuje na velkém množství akcí. Obecně bychom mohli říct, že divadlo nabízí svým klientům divadlo ve dvojí podobě. Jedná se o práci v divadelní přípravce a dále vážnější práce na inscenaci.
Národní divadlo v Praze patří určitě mezi nejznámější divadla v České republice. Jedná se o novorenesanční budovu Josefa Zítka, která je tak jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi jak z hlediska obecně národněkulturního, historického, tak i z hlediska čistě architektonického.
V současné době Národní divadlo sdružuje čtyři různé scény. Jedná se o scénu historickou neboli Zítkovu budovu, dále Nová scéna, která se nachází vedle historické budova a která byla otevřena roku 1983, dále Stavovské divadlo, které bylo k Národnímu divadlu přičleněno po první světové válce, přičemž později neslo název Tylovo divadlo a konečně Divadlo Kolowrat.
Od roku 1948 bylo k Národnímu divadlu přičleněno i někdejší Nové německé divadlo, které stojí na jižním okraji Vinohrad a které bylo následně přejmenováno na Smetanovo divadlo. Toto divadlo bylo roku 1992 osamostatněno jako Státní opera Praha, avšak roku 2011 usiluje ministr kultury Jiří Besser o opětovné sloučení uměleckých souborů a tím i divadel. Národní divadlo má po sebou tři různé vlastní umělecké sbory.
Jedná se o Činohru Národního divadla, Balet Národního divadla a Operu Národního divadla. Zřizovatelem Národního divadla je Ministerstvo kultury České republiky. V čele Národního divadla stojí ředitel, jehož poradním orgánem je Rada Národního divadla.
Loutkové divadlo je vlastně divadlem, jehož nejčastějším vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota, nejčastěji tedy loutka. Pokud bychom měli pátrat po historii loutkového divadla, museli bychom zajít až do starověku.
Je typickým projevem národů, zejména národů Asie a Evropy, avšak s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa. Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla, které jsou také asi nejvíce známé, se můžeme setkat také s loutkovým divadlem kabaretním, experimentujícím a dalšími typy.
V evropském regionu je ale asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá, většinou jedno až tříčlenná, kočující skupina, která se zaměřuje především na hraní v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách, festivalech a samozřejmě také na různých poutích, jarmarcích a všelijakých slavnostech. Dneska je loutkové divadlo chápáno zejména jako zábava pro děti, avšak v průběhu dějin se jednalo o zábavu vícegenerační.
V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století. Pokud bychom měli jmenovat nejznámější české loutkaře, tak by to byli určitě Matěj Kopecký a jeho postava Kašpárka, dále Josef Skup a Miloš Kirschner a jejich Spejbl a Hurvínek.
Divadlo Kalich je jednou z nejvýraznějších a nejnavštěvovanějších pražských scén, které zahájilo svůj každodenní provoz v samotném centru města 1. listopadu roku 1999. Divadlo bylo do tohoto roku pouze zchátralým a zpustlým skladištěm, vyrostl zde však bezbariérový moderní komorní sál s technickým vybavením na prvotřídní evropské úrovni.
První hrou, která se v divadle hrála, byl český muzikál Hamlet a muzikály stále tvoří oporu programové nabídky divadla. Moderní dramaturgie Divadle Kalich staví na ambici nabídnout hodnotný kulturní zážitek pro široké spektrum diváků. Tímto je Divadlo Kalich v nabídce pražských divadel opravdu ojedinělé.
V jeho programu je také zastoupena spousta divadelních žánrů, například činoherní inscenace současných světových i domácích autorů, které uvádí již od samotného začátku svého fungování, taneční představení předních choreografů, koncerty i hry pro děti. Hlavním záměrem Divadla Kalich je uvádět české premiéry a seznamovat české publikum s aktuálními novinkami na světových scénách. Pozornost divadla je také zaměřena především na mladé publikum, které se svými inscenacemi snaží nejen bavit, ale také vzdělávat.
Městské divadlo na Královských Vinohradech bylo slavnostně otevřeno 24. listopadu 1907 premiérou hry Jaroslava Vrchlického Godiva. Do čela tohoto nového divadelního ústavu se postavil novinář a dramatik František Adolf Šubert. Jeho umělecké působení v divadle přineslo mnoho úspěchů, avšak brzy z divadla odešel zejména kvůli rozsáhlým rozporům se správním výborem divadla.
Jeho ředitelské místo zastoupil spisovatel a divadelník Václav Štech, za jehož vedení začal vykonávat funkci lektora a tajemníka K.H. Hilar.
Hilar byl o rok později také jmenován dramaturgem a o další rok později šéfem činohry. Svým divadelním názorem, celkovým pojetím divadla i podobou inscenací, které režíroval, se zařadil k nejvýznamnějším osobnostem Městského divadla na Královských Vinohradech za celou dobu jeho existence. Od roku 1907 existovaly v divadle dvě scény, a to činoherní soubor a soubor opery a operety.
Roku 1919 však zpěvohra z divadla odešla a Městské divadlo se stalo pouze divadlem činoherním. S městským divadlem Na Vinohradech se také během války pojí dvě velké osobní tragédie. V souvislosti s ilegální činností byla popravena šatnářka Marie Spilková a v Mauthausenu zahynula herečka Anna Letenská.
Původní Dům u Hybernů vznikl spojením gotického kostela sv. Ambrože, který byl v letech 1652 – 1659 barokně přestavěn irskými františkány a kláštera, který k němu tito františkáni přistavěli. Současná podoba divadla náleží k přestavění na začátku devatenáctého století.
Poslední přestavba tohoto divadla skončila roku 2006. Divadlo se nachází v Praze v těsné blízkosti náměstí Republiky, přímo naproti Obecnímu domu. Dům u Hybernů sloužil dlouhá léta jako výstavní síň, kde se pořádaly různé tematické výstavy a přidružené kulturní akce. Například v roce 1986 se zde konala obří výstava s názvem 40 let československého znárodněného filmu.
Tam byla namátkově vystavena i socha Golema z filmů Císařův Pekař a Pekařův Císař. V kulisách této velké výstavy byla také natočena bláznivá komedie Velká filmová loupež pod režisérskou taktovkou Oldřicha Lipského. Jak již bylo řečeno, poslední velká přestavba se konala roku 2006, kdy bylo divadlo přestavěno na muzikálovou scénu. Na střeše domu byla také vytvořena turistům přístupná terasa s vyhlídkou. Vnější vzhled budovy však zůstal stejný, stejně tak původní klenba stropu uvnitř budovy.
Autorem celého projektu přestavby budovy je architekt Michael Klang. Kolaudace rekonstruovaného domu proběhla no konci roku 2006.
Městské divadlo Brno je repertoárovým divadlem sídlícím v Brně, které se zaměřuje především na činoherní, hudební a především muzikálovou produkci. Divadlo se nachází na Lidické ulici v části Brno-Střed. V současné době má dva hrací prostory. Jedná se o Činoherní scénu s maximální kapacitou 365 míst a Soudobou hudební scénu s maximální kapacitou 680 míst.
Ředitelem divadla je v současné době pan Stanislav Moša, který je také uměleckým šéfem činohry. Šéfem muzikálu je Petr Gazdík a šéfem zpěvohry je Igor Ondříček. Divadlo má také vlastní orchestr, který je využíván zejména při muzikálových představeních.
Před budovou Činoherní scény je umístěný brněnský chodník slávy, kde mají otisknuty dlaně někteří herci tohoto divadla. Počátky Městského divadla v Brně sahají až do roku 1945, kdy tehdejší absolventi brněnské konzervatoře založili Svobodné divadlo. Roku 1954 pak bylo divadlo přejmenováno na Divadlo bratří Mrštíků a roku 1965 bylo přesunuto do Lidické ulice. K významným tvůrcům, režisérům a dramaturgům tohoto divadla patří například Václav Renč, Antonín Kurš a další. K nejvýznamnějším hercům divadla patřili například Josef Somr, Pavel Trávníček, Karel Jánský a spoustu dalších.
Divadlo Bez Zábradlí má sídlo v Jungmannově ulici, v paláci Adria, v Praze. Ředitelem a zároveň také hercem divadla je Karel Heřmánek, který divadlo, tehdy jako první soukromé v Česku, založil. Bylo to v té době, když se v roce 1990 rozpadla divadelní scéna Divadla Na Zábradlí, ve které Karel hrál.
Manažerkou Divadla Bez Zábradlí je jeho manželka Hana Heřmánková. Sídlem divadla bylo nejprve Žižkovské divadlo, odtud se stěhovalo do divadla Ta Fantastika, po roce pak do Vysočan.
Až později se Divadlo Bez Zábradlí přestěhovalo do rozestavěného paláce Adria, ve kterém sídlí divadlo dodnes. Od roku 1996 je pravidelně pořádán Divadlem Bez Zábradlí festival s názvem Slovenské divadlo v Praze, kde jsou uváděny ty nejznámější a nejoblíbenější slovenské hry. Od roku 2004 také soubor Divadla Bez Zábradlí vyjíždí do Městského divadla v Karlových Varech, které má Karel Heřmánek v pronájmu.
V dnešní době v Divadle Bez Zábradlí narazíme na takové hry, jako například Michael Frayn: BEZ ROUCHA ANEB JEŠTĚ JEDNOU ZEZADU, Bernard Slade: DALŠÍ ROKY VE STEJNOU DOBU a spoustu dalších.
Divadlo Na Fidlovačce je divadelní scénou, která se nachází v pražských Nuslích přímo naproti Nuselskému pivovaru. Před divadlem se nachází park Na Fidlovačce a na jeho východní straně pak stejnojmenná ulice. Stavba budovy, ve které se divadlo nachází, byla zahájena roku 1921, přičemž divadlo bylo slavnostně otevřeno 5. listopadu 1921 pod názvem Tylovo divadlo.
V té době byly v repertoáru divadlo především operety. V průběhu své existence divadlo několikrát změnilo název, naposledy v letech 1963 až 1978 bylo v provozu jako Hudební divadlo v Nuslích. Po této době divadelní budova chátrala až do roku 1995, kdy byl pro její obnovu založena Nadace Fidlovačka.
S jejím výrazným přispěním bylo divadlo opět obnoveno a provoz byl slavnostně zahájen roku 1998, a to Fidlovačkou od Josefa Kajetána Tyla. Herci divadla nejsou ve stálém angažmá, ale uzavírají smlouvy na jednotlivá představení, přičemž nejobsazovanějšími herci souboru jsou zakladatelé Tomáš Topfer a Eliška Balzerová.
Při obnovení Divadla Na Fidlovačce přešel do jeho angažmá téměř celý ročník tehdejších absolventů pražské konzervatoře. Z nich doposud nejvíce prostoru dostali například Zuzana Vejvodová a Ondřej Brousek.
Tato známá divadelní společnost byla založena roku 2002, a to Janem Hrušinským. Navazuje tak na dlouholetou rodinnou tradici, neboť předkové a příslušníci rodiny Hrušínských působí v českém divadle nepřetržitě od poloviny devatenáctého století. Prvním držitelem pomyslné divadelní koncese v rodině Hrušinských byl pan Ondřej Červíček, který povolení k provozování divadelního spolku získal v roce 1883.
Za všechny známé osobnosti, které prošly divadelní historií rodiny bychom mohli jmenovat například v roce 1851 Josefa Kajetána Tyla nebo později, v první polovině 20. století například Karla Lamače, Rudolfa Hrušínského či Josefa Kemra.
Divadlo Na Jezerce se nachází na Praze 4. Divadlo bylo zřízeno v budově v parku v ulici Na Jezerce, která kdysi sloužila jakožto experimentální televizní studio. Odtud Československá televize v někdejším Československu vysílala pravidelné barevné televizní vysílání. Vysílalo se zde například pořad ústředního ředitele Jana Zelenky Vysílá Studio Jezerka.
V dnešní době v obsazení divadla najdeme například Jiřinu Bohdalovou, Jana Čenského, Jaroslava Duška, Jana Třísku, Miroslava Vladyku, Radka Holuba, Jana Hrušinského a spoustu dalších. V současnosti má ve svém repertoáru divadlo inscenace jako Lasky paní Katty, Na dotek, Petrolejové lampy, Othello a další.
Komentáře